zprávy z Mongolska

Holzbauerová I.: Hlad ani zima krásy Mongolska nepřebijí...

Holzbauerová I.: Hlad ani zima krásy Mongolska nepřebijí... - obrázek

Holzbauerová I.: Hlad ani zima krásy Mongolska nepřebijí... - obrázek

Pro Mongolsko je charakteristická nedotčená krajina plná koní, ryb a lidí žijících kočovným způsobem. Přestože má i tmavé stránky, nemohou rozhodně předčit její krásu. Takhle vidí zemi ležící mezi Ruskem a Čínou geolog Bohumil Pícha, který v ní v šedesátých letech prožil dva roky svého života. Čtěte dál...

Hledač pokladů Bohumil Pícha strávil v šedesátých letech dva roky v Mongolsku na pracovní brigádě. Působil ve výzkumné geologické expedici, která objevila Horu pokladů, naleziště polodrahokamů, molybdenu a mědi. Kvůli nedostatku obchodů tým geologů často trpěl hlady. Přilepšit si mohl jenom mlékem a lovem ryb. Přesto ale Pícha na Mongolsko vzpomíná rád. „Je tam překrásná netknutá příroda, nádherná pohoří, jezera a řeky. Navíc jsem si odtud odvezl mnoho nezapomenutelných zážitků.“

V šedesátých letech žila část Mongolů ještě kočovným způsobem života. Potřebovali jen stany, takzvané jurty, a teplé oblečení. Koně, když se chtěli přestěhovat, a stádo ovcí a krav, aby měli co jíst. „Peněžní hospodářství tam prakticky nefungovalo. Jenom ve městech. Obchodovali jsme pouze s Číňany, kteří tam žili a pěstovali zeleninu a drůbež. Mongoly peníze nezajímaly. Například jednou se dokonce Mongol  posmíval Číňanovi, že má peníze a schovává si je pod jurtou,“ usmívá se Pícha.

Nedostatek obchodů s potravinami však dolehl i na něj. „Prodejna jídla byla od našeho pracoviště vzdálená téměř sto kilometrů. Často jsme proto lovili ryby a pili nadojené mléko.“ Avšak ani s dojením to nebylo příliš jednoduché. „Měli jsme jen koně, ale klisna se podojit jen tak nenechá. Musí se obelstít tím, že hned vedle ní postavíte hříbě, jinak mléko vůbec nepustí,“ vysvětluje taktiku krajanů Pícha.

Geologové nebyli sami, kdo strádal hlady. „Jednou jsem šel k Číňanovi pro mléko a před obchodem stála žena a dítě s bandaskou v ruce. Mongolové neměli peníze, a když už je měli, stejně nemohli vstupovat do obchodů. Žena mě proto poprosila, zda bych jí nemohl mléko koupit.“ Dobrosrdečný geolog vzal bandasku a šel. „Číňan se hned ptal, pro koho mléko je. Řekl jsem, že pro mě, ale nevěřil mi. Prý moc dobře zná tuhle otlučenou bandasku, která je samá boule.“ Přesto se obchodník slitoval  a mléko do bandasky přece jen nalil.

Hlad ale nebylo to jediné, co krajany sužovalo. V Mongolsku jsou velké výkyvy teplot. „V létě jsme tam naměřili až třicet pět stupňů a v zimě mínus dvacet pět.“ Bydlení na planinách v jurtách nebyl žádný med a po kruté zimě mnohdy moc zvířat z pasoucích se stád nezbylo.

Přesto si Mongolové svůj způsob života udrželi velice dlouho. „Měli strašně zvláštní povahu. Nechtěli se vůbec nechat zaměstnat. Chtěli pracovat jen sami pro sebe. Jejich zálibou bylo chodit kutat zlato. Nedělali to pro výdělek, bylo to jejich hobby,“ vybavuje si Pícha. Geologové se s místními velice dobře sžili. „Někteří s námi i pracovali. Byli to velice vstřícní, milí a čestní lidé. Nic jsme před nimi nemuseli hlídat ani zamykat. Pořádali jsme s nimi i oslavy. Na jedné z nich jsme dostali dropa, což je divoký krocan. Mongolové ptáky nejí, protože věří, že je v nich převtělená duše člověka.“

Náboženským vyznáním jsou Mongolové lámaisté. „Dodržují některé obřady, ale rozhodně ne nějak striktně. Celá jejich filozofie se pojí se způsobem života.“ Přesto v Mongolsku naleznete krásné chrámy a ve všem je uchována jistá symbolika, například v tanci či hudbě. „Jednou v neděli si celá expedice oholila pro zpestření  hlavy. Tak to nosí lámové. Chtěli jsme se na chvíli cítit jako oni,“ směje se Pícha.

Velkou láskou Mongolů jsou koně. „Podle nich je kůň vizitkou pána. Taky jsem jednoho kopytníka dostal, ale neuměl jsem na něm jezdit. Přepravoval jsem se raději autem,“ říká Pícha a ukazuje fotku tamějších silnic. „Říkali jsme jim víceproudé dálnice. Byla to vyjetá kolej, samá díra. Člověk nikdy nevěděl, kam vlastně vede.“ Pořádné silnice byly jen okolo měst. Trať tehdy vedla Mongolskem jen jedna a letadla neměla přesný řád. „Nebyla tam ani letiště. V letedle, ve kterém jsme přiletěli, se na podlaze válela jakási náhradní vrtule. Abychom mohli vůbec přistát, museli z palouku odehnat stádo krav.“

Dnes se Mongolsko rychle urbanizuje. Počet obyvatel se od šedesátých let ztrojnásobil. Na venkově již nemají práci, a tak obydlují města. „Městský život je kazí. Neodpovídá to jejich tradičnímu způsobu života,“ hodnotí geolog.

Bohumil Pícha pracoval v Mongolském Ulambátoru v letech 1966 až 1968. „Nabídli mi poté práci ještě na další dva roky. Měl jsem ale doma rodinu, takže jsem poděkoval a vrátil se raději zpátky do Čech. Přesto vždy říkám, že vším, čím jsem v naší geologické expedici byl, jsem byl rád.“

Zdroj: http://www.munimedia.cz/prispevek/hlad-ani-zima-krasy-mongolska-neprebiji-2688/

DL


05.07.2013 16:37:46
ubdnes
Bohemia UB: česká základna v Mongolsku www.bohemia-UB.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one