zprávy z Mongolska

Protislintavková expedice v Mongolsku v roce 1964

Protislintavková expedice v Mongolsku v roce 1964 - obrázek

Protislintavková expedice v Mongolsku v roce 1964 - obrázek

Přinášíme pohled do historie česko-mongolské spolupráce v oblasti veterinární činnosti, kdy práce čs. expedice byla vysoce oceněna mongolskými státními představiteli a členům expedice byla udělena státní vyznamenání a uznání ministerstva zemědělství Mongolska. Úspěšné výsledky práce československé veterinární expedice v Mongolsku byly dobrou propagací československé veterinární služby v zahraničí. Nejinak je tomu i v současné době, kdy Prof. MVDr. Václav Kouba, DrSc. je členem a expertem pracovního týmu  projektu zahraniční rozvojové spolupráce ČR s Mongolskem: "Označování zvířat v Centrálním regionu Mongolska" . Pan profesor navštívil Mongolsko v roce 2007, v době zahájení projektu ZRS ČR a setkal se svými mongolskými spolupracovníky  a vrstevníky  z Institutu veterinární medicíny Mongolské státní zemědělské univerzity v Ulánbátaru (MSUA). Průběh čs.expedice ze 60. let popisuje následovně, čtěte dál...


Koncem roku 1963 byla v Mongolsku zjištěna u přežvýkavců slintavka. Škody způsobené touto chorobou se podstatně zvýšily v důsledku přírodní kalamity, když z jara napadlo neobvyklé množství sněhu, který pokryl ve vysoké vrstvě step a zamezil zvířatům přístup k jedinému zdroji potravy.

Vláda Mongolska ve snaze zajistit plynulý chod živočišné výroby požádala spřátelené státy o pomoc. Rozhodnotím československé vlády byla tato pomoc poskytnuta neprodlenně a to dvojím způsobem. Jednak materiální (dopravní prostředky, autolaboratoř, léky, biopreparáty, veterinární instrumenty) a jednak vysláním expdeice odborníků na boj proti slintavce přímo v terénu.

Vznik slintavky

V minulosti byla zaznamenána slintavková epizootie na území Mongolska v letech 1940 až 1946, postupovala od východu a rozšířila se po celém území. V r. 1960 byla zjištěna slintavka u skotu v jediném stádě, onemocnění se dále nešířilo a průběh byl mírný.

V listopadu 1963 vznikla první ohniska slintavky při východní hranici Mongolska. Nákaza se do března 1964 rozšířila postuoně do dalších oblastí a postihla 4 východomongolské kraje. Rozloha postižených oblastí přesahovala 300 000 km2. Nákaza postupovala velmi rychle, tak např. po 14 dnech byla slintavka zjištěn v ohnisku vzdáleném 360 km od prvního místa výskytu.

Zavlečení nakazy nebylo jasné, údajně se v r. 1963 vyskytovala východně od hranic Mongolska na území Číny. Poměrne rychlému rozšíření nákazy pomáhalo jednak opžděné poznání a hlášení porvních případů nákazy, nedodržování karantenních opatření a divoká zvěř. Důležitou úlohu při přenosu slintavky měla zřejmě tisicová stáda antilop, která se pohyboval z čínské strany na západ. Antilopy (dzereni) byly nuceny se přesunovat pro krutou zimu za obživou do mongolských stepí.

Zejména organizovaný lov v říjnu a listopadu 1963 způsobil masový přesun stád severním, západním a jihozápadním směrem. U zastřelených antilop byly nalezeny slintavkové změny. Značný pohyb dzerenů byl vyvolán velkými sněhovými bouřemi, které se v prosince 1963 přehnaly přes území dvou nejvýchodnějších ajmaků (krajů). K rychlému šíření nakazy přispěly i některé další specifické podmínky chovu zvířat i přírodních poměrů, jako např. Kočování, stálý pobyt stád venku, styk na pastvinách a u vodních zdrojů s divoce žijícími zvířaty, obtížnost izolace nemocných zvířat, neodstranování kadáverů apod. Z hlediska epizootologické byly také důležité tahy ptactva (např. jeřábů) i značný pohyb dravých zvířat (vlků, orlosupů apod.).

Průběh onemocnění a veterinární opatření

Slintavkou typu O onemocněli velbloudi, skot, ovce a kozy. Onemocnění se projevovalo běžnými klinickými příznaky, u ovcí a koz především kulháním, u skotu byl průběh těžší než u ostatních sudokopytníků. V některých případech tvorba aft a salivace byly málo výrazné, jindy naopak značné. Byly zjištovány i apoplektické formy. U velbloudů po delší inkubační době 7 až 14 se objevily změny mezi prsty doprovázené kulháním.

K boji proti slintavce zřídila mongolská vláda zvláštní komisi, kde byly zastoupeny všechny ústřední orgány, a to na vysoké úrovni. Kromě toho byla ustavena komise odborníků. Také v zamořených ajmacích (krajích) a somonech (okresech) byly zřízeny protislintavkové komise. Byly zavedeny karantény zamořených brigád, somonů a celých ajmaků, byly vytvořeny ochranné pásy a zony bez zvířat v šíři 10 až 80 km. K zajištění karanténních opatření byly určeny stráže, a to civilní v somonech a vojenské nebo kombinované na hranicích ajmaků a slintavkové zony. Práce těchto postů byla více zaměřena na kontrolu osob, než na volný pohyb zvířat.

Byla zřízena dezinfekční střediska, a to zejména na hranicích zamořených somonů, ajmaků a dále na letištích a hlavních cestách. K plynové dezinfekci byly používané formalinové páry, k tekuté dezinfekci opět formalin, případně louh. Dezinfekce osob se obvykle prováděla ve zvláštních jurtách, k dezinfekci šatstva a různých předmětů se většinou používaly sovětské paraformaldehydové komory na nákladních autech. Byly zřizovány jednoduché velké polní komory pro dezinfekci aut. Dezinfekce byla prováděna důkladně.

Ke snížení úhynu mládat se široce používalo sérum nebo citrátová krev rekonvalescentů. V omezené měřítku (60 000) byla použita lapinizovaná vakcína, která se pro svou nespecifičnost a postvakcinační reakce neosvědčila. Jako hlavní způsob boje proti slintavce byla užívaná ve velkém měřítku aftizace přirozeným virem zvířat. Jako materiál k umělé infekci se používala čerstvá slina 2 až 3 dny nemocných zvířat, která se ředila v poměru 1:10 a 1:20. Aftizaci se podrobila zvířata nacházející se v zamořených stádech i ve stádech zdravých v ohrožených zonách. Celkem bylo aftizováno 1 490 000 kusů zvířat na území čtyř ajmaků.

Činnost československé protislintavkové expedice

V dubnu 1964 odjela do Mongolska patnáctičlenná expedice vedená prof. Koubou, jejíž hlavním úkolem byla pomoc při likvidaci slintavky. Členové této expedice se zúčastnili organizování protislintavkových opatření v celostátním měřítku i přímo v ohniscích, včetně diagnostiky slintavky. Hlavní náplní práce však bylo realizovat československý plán, vytvořit ochranné pásmo podél hranic zamořené zony. Vedle toho byl specialisty z Biovety Terezín Dr Fedákem a Dr Lázničkou proveden experimentální průkaz specifičnosti československé vakcíny s místními mongolskými kmeny. V tomto směru byly učiněny dva pokusy, první v těžkých podmínkách pouště Gobi a druhý ve vhodnějším prostředí v Chentejském ajmaku s velmi příznivými výsledky.

Československá protislintavková expedice byla nasazena do rozhodujících oblastí, a to k ochraně ohrožené zony v přímém kontaktu s nejzápadnější výspou vlastního slintavkového pásma. Hranice zamořeného prostoru se táhla v nepravidelné linii od jižních čínských až po sovětské hranice na severu, a to v délce asi 1500 km. Našim úkolem bylo především chránit ohrožené a západním směrem ležící dosud nezamořené oblasti. K tomuto účelu byla nasazena československá vakcína A+O, kterou byla naočkována vnímavá zvířata (skot, velbloudi, yaci, ovce a kozy) v ochranném pásmu podél uvedené linie a to v šíři 5 až 15 km, místy i 100 km. S očkováním bylo započato od jižní hranice v poušti Gobi a to ve velmi těžkých a životně neobvyklých podmínkách. Byly zde značné teplotní rozdíly mezi dnem a nocí (-10 až +35 stupnů Celsia) a suché silné větry vířící písek a vyschlý trus znesnadnující očkování. Zvířata se pohybovala volně, nebyly zde žádné ohrady, každý kus musel být individuálně chycen a fixován, ovce byly dovedně svazovány provazy do dlouhých řad. Dále bylo nutno získat zkušenosti s očkováním velbloudů (provádělo se na laterální straně krku) které bylo ztěžováno jejich nezvyklými reakcemi na vpich (plivání žvanců). Práce však byla v této oblasti výborně organizována a našla mimořádné pochopení nejen u ajmačních a somonních představitelů, ale i u prostých pastevců. Podařilo se tak ve velmi krátké době 14 dnů naočkovat ve spolupráci s mongolskými přáteli 146 990 kusů zvířat.

Později pracovala naše expedice v severním chentejském ajmaku, kde byly sice příznivější přírodní a chovatelské podmínky (lesostep, ohrady pro zvířata), zato epizootologická situace byla komplikovanější a organizace práce horší. Jednak zde byla řada čerstvých ohnisek, aftizovaná území netvořila souvislý pás, ale některé somony tvořily nezamořené enklávy v zamořeném prostoru. V důsledku této epizootologické situace bylo nutno pečlivě vyšetřovat očkovaná zvířata a na třech místech byly zjištěna slintavka i za hranicemi karantény. Přesto se podařilo vytvořit souvislé ochranné pásmo napříč celé země a zastavit postup nákazy směrem západním. Pouze v jednom případě ve Východním Gobi došlo k přestupu slintavky přes naočkované pásmo. Ochranný pás byl rozšířen, československá vakcína byla použita přímo v ohnisku a v krátké době 10 až 14 dnů bylo další šíření slintavky zastaveno.

Celkem bylo ve spolupráci s mongolskými a sovětským veterinárními lékaři naočkováno československou vakcínou 790 548 kusů zvířat a z toho členové naši expedice naočkovali 425 959 kusů zvířat (11 889 velbloudů, 58 082 skotu, 316 009 ovcí, 39674 koz a 305 prasat.

Navržená a prakticky prováděná proti slintavková opatření i čs. vakcína se tedy v mongolských podmínkách velmi dobře osvědčily a získaly plnou důvěru u mongolských orgánů.

Zdroj:

http://vaclavkouba.byl.cz/MongolFMDexpedition.htm

"Označování zvířat v Centrálním regionu Mongolska" viz www.vetnaadam.org

Daniela Lukešová

15.12.2009 06:27:57
ubdnes
Bohemia UB: česká základna v Mongolsku www.bohemia-UB.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one