zprávy z Mongolska

Danzanravjaa: láma z Gobi

Danzanravjaa: láma z Gobi - obrázek

Danzanravjaa: láma z Gobi - obrázek

Možná znáte tu teorii, podle které se všechny velké vývojové skoky lidstva odehrály za asistence mimozemšťanů? Kdyby tomu tak skutečně bylo, jedním z takových vesmírných poslů pokroku by klidně mohl být mongolský láma Danzanravjaa (1803-1856). Pomohlo by to vysvětlit, jak je možné, že uprostřed pouští divokého zaostalého Mongolska první půlky 19. století vybudoval tento jediný muž kulturní oázu pro několik set mnichů i laiků (včetně žen), že provozoval putovní divadelní společnost, jejíž představení měla špičkovou literární, výtvarnou i hudební kvalitu, a že zanechal odkaz, ze kterého Mongolsko a lámaistický buddhismus vůbec čerpají dodnes.

 

Danzanravjův odkaz je obzvláště živý v oblasti Gobi, v okolí kláštera, jehož byl za svého života představeným. Klášter se jmenuje Khamariin Khiid (klášter v místě podobném nosu), nachází se v Dornogovi (východní Gobi) a v jeho blízkosti ve městě Sajšand najdete i Danzanravjovo muzeum 

Muzeum před několika lety navštívil autor Lonely Planet pro Mongolsko Michael Kohn (jinak novinář, který tu prožil několik let) a byl jedním z kurátorů požádán, aby jazykově upravil a třeba i trochu rozšířil anglický informační leták pro zahraniční návštěvníky. Kohna Danzanravjův příběh zaujal natolik, že místo letáku zpracoval celou knihu: Lama of the Gobi: The Life and Times of Danzan Rabjaa, Mongolias Greatest Mystic Poet  (UB, 2006).

Ještě o poznání hlubší zaujetí muselo stát na počátku kompletních překladů Danzanravjových textů do angličtiny od Simona Wickhama Smithe (jeho další překlady z mongolštiny viz např. tady).

Autor následujícího článku o Danzanravjovi a osudech mongolského buddhismu v 19. a 20. století je americký mnich tibetské školy Nyingma jménem Konchog Norbu. Několik posledních let tráví v Mongolsku, kde se podílí na projektu obnovy buddhismu a vede si zajímavý blog Dreaming of Danzan Ravjaa. Článek publikoval na stránkách Tibetan Mongolian Museum Society,

(pro UB Dnes přeložila a s přihlédnutím k dalším zdrojům lehce pokrátila LKK)

Konchog Norbu: POKLAD V PÍSKU

Danzan Ravjaa (mongolská verze tibetského "Tenzin Rabgye") nesl oficiální titul pátého Gobiin Dogshin Noyon Khutagt neboli Velkého a strašlivého pána dharmy z Gobi. Jeho život byl pohnutý a cesty jeho odkazu spletité.

Převtělení

Předchůdcem Danzan Ravjii, neboli čtvrtý Noyon Khutagt, byl Jamyan Oidav Jampts, ctěný láma, který se však ve věku 31 let dopustil vraždy, pročež jej mandžuští správci Mongolska převezli do Pekingu, odsoudili, popravili a zvláštním ediktem zakázali vyhledávání jeho nového převtělení.

Krátce nato, v roce 1803, se ve velmi chudé rodině v Gobi narodil chlapec. Záhy začal vykazovat mimořádný talent ve skládání písní a básní a to bylo první znamení, že jde o nové převtělení čtvrtého Noyon Khutagta. To se později potvrdilo obřadem poznávání věcí zesnulého a dalšími zkouškami.

Danzan Ravjaa byl vynikající student a dokázal obsáhnout mnoho oborů své doby. Během svého nedlouhého života založil 11 náboženských, meditačních a vzdělávacích center po celé Gobi. Nejvýrazněji se ale jeho aktivity promítly v Khamariin Khiid.

Vzdělání

V Danzanově době žilo v oáze kolem kláštera asi 500 mnichů a velká laická komunita. Lidi sem přitahovaly unikátní vzdělávací možnosti, které Danzan Ravjaa zavedl. Vzniklo tu první mongolské divadlo a při něm škola a dílny pro herectví, zpěv a tanec, dramaturgii, choreografii a výrobu kostýmů a kulis. Soubor každý rok nastudoval několik velkolepých divadelních představení nabitých náboženskými významy i aktuální satirou a se všemi kulisami a maskami naloženými na vozech a velbloudech pak vyrážel na turné po Gobi.

V Khamariin Khiid také Danzan Ravjaa založil první nenáboženskou střední školu s důrazem na výtvarné a literární umění, v níž fungovala i první výpůjční knihovnu a první veřejné muzeum v Mongolsku. Danzan Ravjaa byl zároveň vynikající přírodovědec s encyklopedickými znalostmi léčebných účinků místních bylin a minerálů. A přitom všem vedl náboženskou výuku mnichů, od základů až po ezoterické meditační techniky vnitřní tantry.

Ve všech svých vzdělávacích i náboženských aktivitách přitom prosazoval naprostou rovnost pro muže a ženy.

Socha 10 000 nožů

Khamariin Khiid byl v mnoha směrech progresivní harmonickou komunitou, kde vládla osvíceně pospolitá tvůrčí atmosféra. Potom však došlo k nečekané brutální události - v táboře vypukla hádka a skončila ubodáním jistého Číňana. Akt takového násilí klidem kláštera silně otřásl. Danzan Ravjaa dal okamžitě na vědomí, aby každá rodina, která v něj důvěřuje, poslala jako smírčí oběť nůž. A jeho reputace byla tak velká, že nožů se postupně sešlo na 10 000.

Danzan povolal nejlepší sochaře a kováře, nechal všechny nože roztavit a ulít z nich unikátní sochu 8. lámy Padmasambhavy, známého také jako Guru Rinpoche. Socha sedí na téměř metr vysokém podstavci ve tvaru lotosu. Použitý materiál jí dodává specifický odstín a Guru Rinpoche má velmi zvláštní výraz, který jako by vyjadřoval odhodlání do boje se zlem světa. To symbolizuje i hlava démona, na níž socha sedí, a pozvednutá pravice třímající vadžru na znamení odstraňování překážek. Socha se okamžitě proslavila jako Socha 10 000 nožů a začali k ní proudit poutníci. Po zbytek Danzanova života pak v Khamariin Khiid vládl mír.

Smrt

Ironií osudu se násilné smrti dočkal i sám Danzan Ravjaa v roce 1856. Danzan vedl velmi otevřený život tantrického jógína; dokázal užívat potěšení tohoto světa, aniž by na nich ulpíval. Těšil se společnosti žen a skládal stovky populárních písní a básní kritizujících zkorumpované úředníky a další prohnilé postavy své doby. Mandžuským místodržícím byl trnem v oku, ale nemohli jej přímo potrestat, neboť se těšil ochraně císaře. Rozhodli se proto uplatit jednu z jeho čínských milenek, a ta pak Danzan Ravjovi podala jako dar otrávenou vodku. Danzan Ravjaa úskok prohlédl, ale protože považoval své pozemské povinnosti za splněné, rozhodl se vodku vypít. Ještě než jed začal účinkovat, složil svou poslední lamentaci na zlotračilost světa. (originál je dodnes v Danzan Ravjově muzeu).

Péče o odkaz

Po smrti Danzan Ravjii Mandžuové okamžitě zavřeli všechny jím založené ne-náboženské instituce. Rádi by se zmocnili i jeho těla a majetku, ale lámovi žáci využili mandžuského zákona, který zakazoval pod nejtěžším trestem znesvěcení hrobů. Spěšně tělo mumifikovali a spolu s 1500 bednami naplněným předměty vytvořenými a shromážděnými za Danzan Ravjoova života uložili do dvou chrámových budov v Khamariin Khiid. Budovy pak prohlásili za Danzan Ravjovu hrobku.

Již za Danzan Ravjova života byla ustavena zvláštní, mystická instituce strážce lámova odkazu. Prvním strážcem (mongolský pojem byl takhilch) se stal Danzanův blízký žák Balshinchoijoo a funkce se dále dědila, přičemž poznávacím znamením při narození bylo mateřské znaménko dole na zádech ve tvaru obráceného D. Stávající strážce odkazu musel nástupce vyškolit ve všech povinnostech, jež měl převzít.

Po dobu trvání mandžuské nadvlády byla hrobka i se všemi poklady pod ochranou zákonů. Ale to se mělo s příchodem 20. století radikálně změnit. V roce 1911 Číňané svrhli mandžuskou dynastii, vyhlásili republiku a Mongolsko získalo nezávislost. Vládcem se stal 8. bogdchán (ekvivalent tibetského dalajlámy).

Brzy se tu však začaly prosazovat zájmy carského ruska, zosobněné postavou “šíleného barona” von Ungern-Sternberga. Mongolové požádali o pomoc ruskou Rudou armádu a společnými silami baronova vojska porazili. Rudá armáda a s ní komunisté však už v Mongolsku zůstali, a když v roce 1924 zemřel 8. bogdchán, chopili se politické nadvlády a prohlásili Mongolsko po Sovětském svazu druhou komunistickou zemí na světě.

V těchto bouřlivých časech musely být Danzanovy poklady uložené v bednách a strážci s napětím čekali, jak se politická situace vyvine. Bohužel se vyvinula téměř nejhorším možným způsobem.

Tudev a období protináboženských čistek

V letech, kdy komunistický režim konsolidoval svou moc v boji proti tradičně vlivné a mocné náboženské hierarchii, se na funkci takhilch připravoval muž jménem Tudev. V Rusku tehdy zavládl stalinismus a jeho stín dopadl i na Mongolsko. Stalin se s ruskou církví vypořádal vlnou nemilosrdných plošných čistek a od Mongolska očekával totéž. V desetiletí 1929-39, a především v posledních třech letech tohoto období, přičinlivé mongolské a sovětské komunistické síly vyplenily a zdemolovaly téměř tisícovku mongolských klášterů. Přežily jen tři. Desítky tisíc lámů komunisté popravili nebo poslali na nucené práce a ostatní přinutili, aby se vrátili k sekulárnímu životu. Praktikování náboženských úkonů bylo všemu obyvatelstvu přísně zakázáno.

Tudevovy nastoupil do funkce takhilch v roce 1938, kdy kruté čistky právě vrcholily.

Věděl, že je jen na něm, zda bude Danzan Ravjův odkaz zachován, nebo zničen. Sám a v naprosté tajnosti nejprve spálil Danzan Ravjovo tělo, popel uchoval a pečlivě z něj vybral charakteristické krystalové nugetky (tibetsky ringsel), posvátné relikvie získávané z těl největších mistrů meditace.

Poté Tudev pečlivě zaopatřil jednotlivé bedny proti poškození přírodními živly či hmyzem a postupně, co noc to jednu bednu, převezl hluboko do pouště zakopal a v některých případech ještě zajistil proti lupičům nastraženou výbušninou. Místo uložení a obsah každé bedny si ukládal do paměti; existence psaných záznamů by mohla ohrozit jak poklad, tak i Tudevův život.

Pracoval 64 nocí a podařilo se mu ukrýt 64 z celkem 1500 beden. Potom ho našly jednotky Rudé armády a vše, co zbývalo, zničily. Existenci uschovaných beden se však Tudevovi podařilo uchovat v naprosté tajnosti po celou dobu čistek.

Altangerel a poklad v písku

Tudev žil dál jako pastevec. Narodily se mu dvě děti, chlapec a dívka, ale žádné nemělo poznávací mateřské znamínko. Dcera dospěla a provdala se do Ulánbaataru, kde postupně porodila deset dětí. Po narození jednoho z vnuků v roce 1960 se Tudev dozvěděl, že dítě má na zádech zvláštní znamení. Okamžitě přijel do Ulánbátaru a se slovy: “Máš dětí dost. Tohle si vezmu,” odvezl malého Altangerela k sobě do Dornogovi.

Tudev vnuka vychovával sám v odlehlém jurtovišti a cvičil jej s největší přísností pro funkci dalšího takhilch. Altangerel navštěvoval školu v Sainshandu, ale prázdniny musel trávit s dědečkem. Za měsíčných nocí vykopávali bedny a vyndávali jejich obsah. Altangerel musel znovu a znovu opakovat to, co se naučil o uložení beden i o historii a funkci předmětů v nich uložených. Za každou, i nejemenší chybu byl tvrdě bit. (Více o funkci takhilch a výcviku Altangerela se dočtete v článku Petera Morrowa "Preserving the Legacy of Danzanravjaa, Lord of the Gobi."

V jurtovišti byla jedna jurta vyhrazená jako svatyně, kde Tudev pečoval mimo jiných relikvií také o sochu 10,000 nožů. Jednoho dne v roce 1969 našli Tudev a Altangerel svatyni vyloupenou. Všechny cenné předměty zmizely. Ze sochy 10 000 nožů zbyl jen podstavec ve tvaru lotosu. Tudev to navzdory všemu považoval za dobré znamení. Věřil, že socha se na místo vrátí, a že až se tak stane, bude to znamenat, že buddhismus v Mongolsku znovu ožívá.

S příchodem perestrojky v roce 1988 se v Dornogovi začalo s obnovou dvou chrámů v Khamariin Khiid, jedním zasvěceným žluté sektě (takzvané tradice Gelugpa) a jedním červené sektě. Tudev se však skutečného oživení buddhistické víry ve svém kraji nedožil, zemřel v prosinci 1990, právě když v Mongolsku probíhala pokojná revoluce, slibující  znovunastolení základních lidských práv,včetně práva na svobodu vyznání.

Když Tudev zemřel, zhostil se funkce takhilch Altangerel a vynesl na světlo některé z ukrytých beden. Předměty z nich pak byly uloženy v nových chrámech a v muzeu Danzan Ravjii, zřízeném v městě Sainshand.

Socha 10 000 nožů se vrací domů

Následujících deset let se Altangerel podílel na obnově Khamariin Khiid a zařizování muzea. Pak jednoho dne uviděl televizní reportáž z výstavy mongolských buddhistických pokladů a mezi nimi zahlédl i dlouho pohřešovanou sochu 10 000 nožů!

Altangerel odjel vlakem do Ulánbátaru a zahájil jednání s organizátory výstavy, kterým se pokoušel vysvětlit, že socha byla před lety ukradena a že patří k majetku Khamariin Khiid. Socha ale byla registrovaná v rámci národního pokladu a formálně náležela Mongolské bance. Kdosi ji použil jako zástavu za nesplacený dluh a nevyplatil.

Nakonec se s pomocí Ts. Sharavdorje, jednoho ze dvou Dornogovských poslanců, podařilo sochu pro chrám částečně vyplatit a zapůjčit. Do své domoviny se vracela s velkou slávou a tři měsíce byla vozena po celém kraji. Snad i díky tomu dosáhl Sharavdorj znovuzvolení v dalším období. Trvalo však ještě další tři roky než byla socha po zdlouhavých jednáních vyčleněna z národního pokladu a trvale přiřknuta chrámu. V roce 2004 byla po 45 letech znovu usazena na svůj lotosový trůn a stala se hlavním objektem uctívání na oltáři v červeném chrámu. Dnes k ní opět proudí zástupy poutníky, pro něž se stala symbolem obnovené buddhistické tradice Mongolska.

K příspěvku se váže fotoreportáž z terénu od Daniely "Po stopách lámy z Gobi".

 

08.07.2009 09:57:12
ubdnes
Bohemia UB: česká základna v Mongolsku www.bohemia-UB.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one