zprávy z Mongolska

Khurelbaatar, Choindongiin

Choindongiin Khurelbaatar - obrázek

Choindongiin Khurelbaatar - obrázek

Khurelbaatar se narodil v roce 1959 ve znamení prasete - u nás by se řeklo, že pod šťastnou hvězdou. Vystudoval střední výtvarnou školu v Ulánbátaru a získal práci ve filmových atelierech. Po roce a půl ho mongolská televize vyslala na další studia do SSSR, a tak strávil dalších šest let na věhlasné Repinově akademii v Leningradě (Petěrburgu). Vystudoval Akademii výtvarných umění v Ulánbátaru a Repinovu akademii v Leningradě. Zúčastnil se řady výstav v Asii i v Evropě a několik let byl předsedou Mongolského svazu umělců. Pro jeho obrazy je příznačná otevřená mongolská krajina, postavy šamanů a mnichů,  vlci a koně, práce se světlem a tajuplná atmosféra. Rád hraje šachy.

Zpovídali jsme ho 24.4.2009 v jeho ateliéru v Domě umělců. Ptal se hlavně Luboš Svoboda, zaznamenala Lucie Kellnerová Kalvachová:

LKK: Máte malířství v rodině?

Nevím. Asi ne. Jedna moje dcera maluje – studuje tady v Ulánbátaru.

LKK: Jak jste se k umění dostal vy?

Stalo se. Vděčím televizi, že mě poslali do Ruska. To bylo skvělých šest let. Předtím jsem v ateliérech maloval kulisy, ale pak po mně chtěli, abych dělal pomocného režiséra a měl jsem psát scénáře k pořadům pro děti. Hrůza! Odejít jsem nemohl, byl jsem televizi za studia zavázaný. Žadonil jsem na svazu umělců, aby mě odtamtud vytáhli. A byl jsem vděčný, když byla třeba sklizeň a museli jsme dělat noční brigády v silech. Pětačtyřicet nocí v kuse – od dvanácti do šesti ráno. To mě bavilo.

LS: Ve svazu umělců jsi později dělal místopředsedu.

To bylo až později. Taky zlý sen.

Dneska se mi zrovna zase zdálo něco strašného. Byl jsem tam někde, jak je Leninovo muzeum a potřeboval jsem auto. Uviděl jsem nějaké Rusy s Volhou a chtěl jsem si ji půjčit. Nechtěli, tak jsem jednoho zastřelil. Samopalem. Napálil jsem mu to zblízka do břicha. Pak už mi tu mašinu půjčili a já v ní pak našel pytel peněz.

LKK: Asi se moc koukáte na televizi.

Ne, já na televizi nekoukám a noviny taky nečtu. Vždyť je to hrůza, co se tady pořád děje. To už ani není politika. To je výsměch.

LS: Ale ty máš spoustu vysoce postavených přátel. I mezi politiky.

Mně je jedno, co kdo dělá. Já se kamarádim i s gangsterama, když se mi líbej, ale musejí to být rovní lidi. Takoví, co ti nebodnou kudlu do zad.

LS: Zoriga jsi měl rád

Zorig byl dobrej chlap. S tím jsme byli velcí kamarádi.

LS: S ostatními malíři se přátelíš?

Já jsem spíš sám pro sebe. S Denzenem jsme studovali na Repince – on byl tedy ve vyšším ročníku. Znal jsem se tam i s několika Čechy. Do česka jsem se pak dostal v roce 1993 a vůbec na mě neudělalo dobrý dojem. Bylo to v únoru, bylo ošklivo. Praha se mi nelíbila. Pak jsme s Lubošem plánovali výstavu vloni a to už bylo lepší – taky zima, ale nějak bylo všechno lepší.

LS: Škoda, že ta výstava nevyšla.

Škoda. Měla být v Karolinu, ale tam se nesmí obrazy prodávat. Tak mě to otrávilo a pak už jsem neměl chuť dohadovat se někde jinde. Příště to vyjde.

LKK: Vy malujete hodně krajiny – trávíte hodně času na venkově?

Hodně. Každý týden si vyjedu. Přespím v autě nebo ve stanu, něco naskicuju nebo nafotím. Maluju pak v ateliéru.

Mongolsko je nádherná země, ale brzo jí bude konec. Číňani všechno skoupí a postaví ploty a krajinu zničí. Už teď mám známého na místním úřadě kus na sever od UB – nemají kde pohřbívat své mrtvé – všechno je rozprodané a ohrazené. A taky si myslím, že tu bude válka. Našim lámům začíná docházet trpělivost se všemi těmi křesťanskými sektami, co se tu roztahují. Mormoni a tak dál. Nedávno v Gačurtu nějacé neměčtí křesťani otevřeli útulek pro děti a pak se ukázalo, že je tam zneužívali. Buddhisti jsou trpěliví, ale co je moc, to je moc. Mladí lámové už se na to nemůžou dívat.

LKK: Jste buddhista?

Ne, já nevyznávám žádné náboženství. Maluju často lámy a šamany, ale to je proto, že si jich vážím. Moje žena právě teď točila reportáž o dalajlámovi v Indii.

LS: Tvoje žena je v televizi obávaná moderátorka

Už ji z toho programu vyhodili. Byla příliš kritická vůči Ivanhoe Mines. Teď dělá dokumenty.

LS: My zrovna nedávno mluvili s jejich právničkou, má české kořeny, říkala, že by těžba v Oju Tolgoj Gobi prospěla, že mají ekologii pohlídanou a lidem by dali práci.

Tak to bych chtěl vidět.

LS: Kolik ty máš dětí?

Pět. Tři vlastní a dvě osvojené. Jejich rodiče zemřeli, byli to manželčini příbuzní, když bylo dětem asi 3 a 6 let.

LS: A co teď maluješ? Ukaž!

Tohle je trhovec – když jsem byl malý, sbíral jsem staré mince a tohle je takový člověk, jací tu tehdy na ulicích prodávali všechno možné. To byl lepší Ulánbátar než je ten dnešní.

A tady mám koně ve stepi. V klidný tichý noci. Lidi tam jsou taky – zalezlí ve vysoké trávě. Muž a žena. Když je na obraze bílý a černý kůň, je to vždycky o tom. Jsou tam zalezlí a dělaj – no, co by dělali, nejspíš si vyprávěj o politice.

A tady je náladovka z lesa. Podzim a světlo padá skrz listí.

LS: Chystáš výstavu?

Něco mi chystaj v Anglii. Nebo v Irsku? Kde je Dublin?

LS: Jsi šťastný člověk?

Jsem. Nikomu neškodím, v klidu si maluju a prosím boha, aby to tak zůstalo. Nechci vzrušující život. Znáš mě, že když můj život nabere spád, nebývá to dobrý.

 

Více Khurelbaatarových obrazů si můžete prohlédnout zde a zde.

 

18.09.2008 04:50:17
ubdnes
Bohemia UB: česká základna v Mongolsku www.bohemia-UB.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one