zprávy z Mongolska

J.Šíma: Mongolů u nás rychle přibývá

J.Šíma: Mongolů u nás rychle přibývá - obrázek

J.Šíma: Mongolů u nás rychle přibývá - obrázek

Pracovití a poctiví Mongolové jsou vítanými pracovníky mnoha českých podniků. Tvoří dnes početnou menšinu v Blansku, ale jejich počty se rychle zvyšují i v řadě dalších měst. Čtěte více...

Po demokratických revolucích u nás i v Mongolsku prakticky ve stejné době a vedených obdobnou „sametovou“ metodou bez bojů a násilností se tradičně skvělé ekonomické a politické vazby mezi naší zemí a Mongolskem bohužel zhroutily. Vztahy ve všech oblastech postihl hluboký útlum. Z rozhodnutí české vlády bylo v letech 1993–1997 dokonce naše velvyslanectví v Ulánbátaru uzavřeno. Tento krok těžce nesli v Mongolsku i u nás především ti řadoví občané, kteří vlastně svou každodenní prací dlouhodobě přispívali k jejich budování.

V roce 1990 u nás zůstalo jen několik desítek mongolských občanů, kteří zde uzavřeli manželství, pokračovali ve studiu anebo se rozhodli v podmínkách utvářejícího se tržního hospodářství podnikat. Převážná většina mongolských občanů se vrátila do své země.

 

Postupně od devadesátých let, především v souvislosti se složitou hospodářskou situací v Mongolsku, se do České republiky začali mnozí mongolští občané vracet. Byli to zejména ti, kteří u nás získali vzdělání a ve větší či menší míře se dokázali ještě česky domluvit. Snažili se obnovit kontakty a navázat nové zejména v českých soukromých i státních podnicích, které trpěly nedostatkem pracovních sil. Podle údajů Cizinecké a pohraniční policie žilo k 30. září 2000 u nás celkem 926 Mongolů, z toho 638 mělo vízum k pobytu nad devadesát dnů, 187 dlouhodobý pobyt a 101 získalo trvalý pobyt. V následujících letech počet Mongolů pomalu, ale jistě rostl. Ne všem se splnily představy o tom, jak se zlepší jejich materiální a životní podmínky, a vraceli se domů. Tak v roce 2004 přijelo 560 Mongolů, ale 255 jiných odjelo, v roce 2005 už přijelo 911 Mongolů a 257 odjelo.

Převážnou většinu mongolských občanů u nás tvoří dělníci, zbytek podnikatelé a studenti. Podle údajů Ministerstva práce a sociálních věcí z května 2008 bylo v České republice už 10 351 mongolských pracovníků, převážně dělníků. Kdybychom provedli analýzu jejich původního povolání a profese, zjistíme velký počet lidí s vysokoškolským vzděláním. Nejvíce Mongolů dnes můžeme najít v Blansku (kolem sedmi set), kde pracují v podniku Apos, a v Pardubicích v podniku Foxconn (přibližně stejný počet). Ve větším počtu žijí a pracují Mongolové v Havlíčkově Brodě (asi kolem tří set v podnicích Pleas a Futaba), mongolské skupiny jsou ve Zlíně, v Rumburku, v Aši, v Třebíči, v Jablonném nad Orlicí, ve Svitavách, ve Šťáhlavách a dalších desítkách měst a obcí. Můžeme je najít i v řadě menších podniků v Praze a v Brně. V drtivé většině případů jsou zaměstnavatelé se svými mongolskými dělníky vysoce spokojeni a mají zájem o další. Oceňují především jejich pracovitost a zručnost, stejně jako ochotu pracovat přesčas i o sobotách a nedělích.

Zneužívání neznalosti a důvěry
Je nepochybné, že pobyt a práce Mongolů u nás jsou ekonomickým přínosem nejen pro ně samotné, ale i pro české soukromé či státní podniky. V mnoha případech však chybí správně zvolená kompetentní odpovědná osoba, jakýsi styčný důstojník mezi vedením podniku a mongolskými dělníky. Zpravidla je tento člověk („překladatel“, s nejrůznějším stupněm znalosti češtiny) jednoznačně na straně vedení podniku, který ho platí, a nevyslechne názory a problémy dělníků. Zneužívá své lepší jazykové vybavenosti a často ještě vybírá od mongolských dělníků peníze pro sebe za služby, které pro ně koná (doprovod do nemocnice, prodloužení víza a podobně).

Mongolští dělníci jsou proto zpravidla zcela závislí na tomto „překladateli“. Vítaná je proto nabídka podniků, aby se mongolští dělníci učili česky v kurzech buď placených podnikem, anebo takových, kde účastníci částečně na výuku přispívají ze svého. Jakmile se naučí alespoň základy jazyka, povede to k jejich většímu osamostatnění a k možnosti řešit svoje problémy přímo. Mongolové mají krásné přísloví: „Kdo má jazyk, má i nohy.“

 

Na základě několikaletých zkušeností a kontaktů s Mongoly se domníváme, že v řadě podniků by jim mělo vedení věnovat větší pozornost, zejména pokud jde o úroveň ubytování, vybavení pokojů, a případně i informace o možnostech využívání volného času v tělocvičnách, kulturních zařízeních a podobně. Dělník, který pomalu ani neví, jak se jmenuje město a podnik, kde pracuje, se sám těžko orientuje a volný čas tak tráví třeba jenom v hospodě. Mnozí zaměstnavatelé nemají bohužel představu o Mongolsku a domnívají se, že jejich noví zaměstnanci „slezli rovnou ze stromů“.

Dále je celá řada zprostředkovatelů, Mongolů, Čechů i dalších cizinců, kteří k získávání pracovních sil ze zahraničí nemají platnou licenci, ale tuto činnost ve velkém beztrestně provádějí. Veškerý zisk, který získávají od mongolských dělníků, jim jde plně do kapsy, aniž odvádějí daň. Existuje i celá řada agentur, z nichž většina nemá žádné oficiální oprávnění. Tady by byla na místě větší systematická kontrola ze strany Cizinecké policie, Ministerstva práce a sociálních věcí, živnostenských a finančních úřadů a jejich vzájemná spolupráce a koordinovanost. Problém přijímání a výběru dalších pracovních sil z Mongolska by se měl precizněji řešit už na začátku při vyřizování pracovního víza v Mongolsku. Zájemci by měli mít přesnější informace o podnicích, kde budou pracovat, znát i podrobnosti týkající se ubytování a platových podmínek. Aktuální je také problém pravosti dokumentů – počínaje pasy a vízy přes doklady o vzdělání a konče lékařskými potvrzeními o dobrém zdravotním stavu – to by měly řešit především orgány, které tyto doklady přijímají. Právě proto se možná stalo, že se u nás ocitli první Mongolové s tuberkulózou, nebo dokonce s ještě vážnějšími onemocněními, i když mají „doklady“ o tom, že jsou zcela zdrávi. Dalším problémem jsou určité tradice a zvyky, které si Mongolové přinášejí s sebou z domova, především přílišná důvěřivost a poctivost. Ta vždy platila a musí platit v široké mongolské stepi, kde je odkázán jeden na druhého a kde platí zákon neplacené vzájemné pomoci. Ne však v podmínkách dravého kapitalismu, kde téměř každý myslí především na zisk. Mongolský dělník uvěří každému, kdo mu slíbí (za tučný úplatek) lepší práci a vyšší mzdu, opustí jistou práci v podniku, s nímž má pracovní smlouvu, a ocitne se v problémech. Mongolská kočovnická duše má ráda změnu, neplánuje příliš dopředu nebo vůbec, problémy začíná řešit až tehdy, když nastanou, nikoliv preventivně. Zpravidla je k našemu údivu vždy nějak vyřeší. Stále je u nás určité procento Mongolů, kteří se tu nacházejí nelegálně, s prošlým vízem. Přijeli do České republiky zpravidla jako turisté na pozvání jiného mongolského či českého občana. Domnívali se, že tu najdou práci a pak se jim nějak podaří vízum prodloužit. Zvoucí osoba zpravidla paradoxně za nic nezodpovídá. S agendou má plno práce cizinecká policie, stát to stojí spoustu peněz. Někteří Mongolové to řeší žádostí o azyl, ale tím jen oddálí vyhoštění. Objektivní důvody pro udělení azylu mongolským občanům z hlediska pronásledování z náboženských či rasových důvodů neexistují, takže je to zbytečně vynaložený čas a investice jak pro stát, tak pro žadatele.

V souvislosti s rostoucím počtem Mongolů v naší republice je třeba se zmínit i o nevyřešeném problému s užíváním mongolských jmen. Zatímco Číňané a Vietnamci si často pro běžnou komunikaci s Čechy volí česká jména, Češi nazývají Mongoly jejich pravými jmény, někdy zkrácenými. Mongolské jméno (ner) je v Mongolsku hlavní, jím se Mongolové podepisují, podle něho probíhá abecední řazení a plní tak vlastně funkci našeho příjmení. Druhé jméno je po otci, případně matce (dříve ovog, dnes ecgín nebo echín ner). To je vedlejší a často se píše zkráceně jen prvním písmenem anebo v genitivní formě. Tím se ale nikdy Mongolové samostatně nepodepisují.

Třetí jméno je jméno rodové (ovog), užívá se teprve několik let, odpovídá vlastně našemu příjmení, ale v Mongolsku je nejméně důležité. Zatímco ještě před několika lety měli Mongolové napsáno ve svých cestovních pasech: ner – Surname (přeloženo podle významu, nikoliv doslova), ovog – Name (opět přeloženo podle významu), v posledních letech je tomu naopak. Naše orgány i podniky evidují tedy nově Mongoly podle jejich jména po otci či matce a tak je i oslovují. To je v rozporu s mongolskými zvyklostmi a působí to značné potíže. Další problémy jsou s českou a anglickou transkripcí.

 

Zatímco česká transkripce, oficiálně vypracovaná mongolisty v padesátých a šedesátých letech minulého století, se blíží výslovnosti, anglická transkripce je zvukové podobě značně vzdálená. Běžně se dnes stává, že například mongolského velvyslance se jménem po otci Ochir (česky Očir) a hlavním jménem Enkhtur (česky Enchtör) proto oslovují „pane Ochir!“ Podle tohoto pravidla v Mongolsku nevládl žádný Cedenbal, ale pan Jumdžá (jméno po otci).

Potřeba organizace
Mongolští občané, kteří v České republice žijí, nemají dosud na rozdíl od Číňanů nebo Vietnamců svou jednotnou organizaci, občanské sdružení s celostátní působností. Její vytvoření je dnes aktuální víc než jindy. V čele takové organizace by měl být demokraticky zvolený mongolský občan, který bude požívat autority drtivé většiny členů, bude mít nezbytnou znalost češtiny a dlouholeté zkušenosti z pobytu v českém prostředí. Díky iniciativě některých mongolských občanů sice vznikla v několika českých městech místní občanská sdružení, jako je Svaz Mongolů v Havlíčkově Brodě, Českomongolská společnost v Plzni a další, neexistuje však ani mezi nimi žádná větší koordinace a spolupráce.

Kromě výše zmíněných organizací se snaží mongolským občanům při překonávání jejich osobních i pracovních problémů pomáhat další české organizace – Mezinárodní organizace IOM a Slovo 21 se sídlem v Praze, charity v Praze, v Litoměřicích nebo v Blansku, občanské sdružení Most pro lidská práva v Pardubicích a jiné. Podle našeho názoru tu však opět chybí vzájemná informovanost.

Také naše dvě občanská sdružení – Společnost přátel Mongolska a Klub přátel Asie mají jako jeden z hlavních cílů navazování a udržování kontaktů s Mongoly žijícími, pracujícími nebo studujícími v České republice. Snažíme se jim pomáhat v řešení jejich problémů, učit je základům češtiny, vysvětlovat české zákony, tradice i současnost života v naší zemi. Na druhé straně přibližujeme život v Mongolsku formou přednášek a besed, filmových představení a výstav českým občanům.

Každoročně pořádáme v některém z českých měst či obcí setkání členů a příznivců našich organizací spolu s představením mongolské kultury, zvyků, přednáškami, besedami a s filmy. Letos v září proběhlo již po osmnácté, uprostřed nádherné přírody v Rejvízu u Jeseníku. Nehledě na velkou vzdálenost se sjeli zástupci Mongolů z řady českých měst. Byl přítomen i mimořádný a zplnomocněný velvyslanec Mongolska pan Očiryn Enchtör. Nechybělo ani tradiční opékání dokonce tří ovcí – jednu získal vítěz v tradičním mongolském zápase o pohár Společnosti přátel Mongolska, druhou připravili po mongolském způsobu Mongolové a třetí po českém způsobu čeští kuchaři.

Z dalších úspěšných zářijových akcí, na kterých jsme se podíleli, chceme uvést ještě společnou oslavu svátku koně Převalského v ZOO Praha. Ta se úspěšně podílela na záchraně tohoto živočišného druhu a spolupracuje při jeho návratu do původní vlasti. Mongolští občané i s dětmi, mnozí v tradičních pestrých krojích, se dostavili díky „stepní poště“ perfektně fungující i u nás, v počtu takřka čtyř set. Považujeme takovéto akce za užitečné, protože přispívají k vzájemnému poznávání, chápání a obohacování Čechů a Mongolů a k šíření dobrého jména Mongolů u nás.

 

Zdroj:

http://www.literarky.cz/index_o.php?p=clanek&id=5873&idpodrubrika=&rok=&cislo

DL

23.05.2010 23:40:23
ubdnes
Bohemia UB: česká základna v Mongolsku www.bohemia-UB.com
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one